Stručný popis ivančické pamětní knihy

Ivančická pamětní kniha má koženou vazbu a skládá se ze sešitých papírových složek, na které písaři zapisovali zápisy v jazyce latinském, německém a českém. Rukopis je dodnes uložen ve Státním okresním archivu Brno-venkov se sídlem v Rajhradě, fond C-36 Archiv města Ivančice, inventární číslo 126 Kniha pamětí a kšaftů. Na těchto webových stránkách nabízíme veřejnosti rukopis v digitální podobě, proto si lze prohlížet jednotlivá folia z pohodlí domova. Jakmile se však současný čtenář začte více, brzy zjistí, ostatně jako sami autoři, že ho během čtení knihy začnou provázet různé komplikace. Nejprve narazí na odlišné písmo, které bylo v pozdním středověku 15. století v rukopisech nejčastěji psané gotickou kurzívou, dále bastardním písmem, které je přechodem mezi pravidelnými formami písma gotického a následným písmem novogotickým. V pamětní knize se rovněž nachází zajímavé novověké poznámky a přepisy zdejšího čtenáře knihy, totiž kněze Tomáše Procházky (1803–1858), který nastoupil do Ivančic v roce 1831 jako kaplan. Ve městě se věnoval také školství a podílel se na zakládání náboženských spolků, mimo jiné založil školní knihovnu. Jeho zásluhou byla znovu postavena svatojakubská kaple. Přestože si písaři dávali záležet na formě psaného textu, lze například spatřit stopy po zhotovených pomocných linkách, je středověká podoba písma našemu oku již velmi vzdálená. Situaci komplikuje značné množství zkratek a samozřejmě odlišné jazyky středověké latiny, němčiny i češtiny. Z výše zmíněných důvodů milému čtenáři dnešních dnů nabízíme vedle digitálních snímků originálu i přepis jednotlivých záznamů v původních jazycích a obsahový výtah textů, tj. jednotlivá regesta v jazyce českém.

Městská kniha - fotografie originálu

Tato pamětní kniha má moc vtáhnout do prostředí nám již tak vzdáleného, zkrátka do jiné reality. V období pohusitských válek se bývalé královské město Ivančice snažilo doslova povstat z popela, nejrůznější rukopisy totiž ve válečném období zanikly. Z tohoto důvodu se kniha založená v roce 1442 nazvala všeobecně jako městská, pamětní, nejprve bylo totiž potřeba do ní zapisovat věcně různorodé záznamy. Jedná se například o majetkové převody, smírčí dohody, zbožné odkazy ke kostelu, špitálu, chudým lidem nebo na ranní mši, půjčky z kostelních peněz, splátky, později především testamenty (závěti), které si měšťané pro lepší jistotu nechali před tehdejší radou zapsat do pamětní knihy. Teprve v době jagellonské si začali měšťané hojně zakládat samostatné řady již věcně vymezených knih, například rychtářská registra, horenská registra, sirotčí knihy pro pojištění práv sirotků, knihy přijímání do řad měšťanů, knihy manželských smluv. Ve sledované pamětní knize se sporadicky objevují jednotlivé odvolávky na tehdy již samostatně existující knihy. V záznamech z pozdějších let se postupně objevují převážně zápisy týkající se testamentů.

Majitelé a správa města v 2. polovině 15. století

Dochování ivančické pamětní knihy z let 1442–1509, 1522 je vzácné. Svědčí o tom mimo jiné fakt, že během husitských válek byly patrně všechny důležité ivančické městské knihy a listiny zničeny. Dříve vydaná panovnická privilegia pro město se dochovala jen v opisech, jak uvádějí měšťané ve své prosbě o jejich potvrzení markraběti Ladislavu Pohrobkovi do Vídně v roce 1455. Husitská posádka opustila tehdy královské město Ivančice v roce 1435. Za vlády Jiřího z Poděbrad se stal zemským hejtmanem na Moravě Jindřich z Lipé, který v roce 1460 získal od krále Jiřího z Poděbrad zástavní právo a manskou vládu nad ivančickým zbožím. Toto zástavní právo bylo v roce 1473 po smrti Jindřicha z Lipé převedeno na jeho syna Pertolda z Lipé. Ten později přenechal právo na celé zboží Vilémovi z Pernštejna, Pertold z Lipé byl však dále považován za pána města Ivančic.

V roce 1483 Pertold z Lipé zemřel a tehdejší český král Vladislav Jagellonský jmenoval Viléma z Pernštejna zemským maršálkem, a to také s vědomím Matyáše Korvína, který tehdy spoluvládnul na Moravě. Vilémovi z Pernštejna bylo následně potvrzeno držení Ivančic od krále Vladislava i od Matyáše Korvína. V roce 1486 došlo k potvrzení a faktickému převodu držby města Ivančic na Viléma z Pernštejna, které učinil král Vladislav Jagellonský, tímto krokem Ivančice přestaly být královským městem a staly se městem poddanským. Vilém z Pernštejna byl současně poručníkem Jindřicha z Lipé, který dosáhl dospělosti v roce 1496, v tomto roce Vilém zastavil Jindřichovi z Lipé spolu s dalším majetkem i město Ivančice. Zároveň si Jindřich z Lipé požádal o sňatek s Bohunkou, dcerou Viléma z Pernštejna. Jindřich z Lipé poté umírá v roce 1513, Ivančice zůstaly v držení pánů z Lipé po následující období 1515–1622.

Na správě města se podílel rychtář, který měl na starosti převážně soudnictví. Dále městská rada, která se skládala ze šesti členů (přísežných), v čele městské rady stál purkmistr. Vedle „nové rady“ se na správě města podílela i šestičlenná loňská „stará rada“, ta bývala často přizvána k důležitému rozhodování. Dále se mohla sejít i tzv. velká obec, tj. všichni měšťané. V roce 1461 obec zakoupila radní dům na tzv. Šankvicarském domě. Ve městě také působil městský písař, v pamětní knize je například jmenován písař Jan Frenator.

Měšťané a hospodářský rozvoj ve 14. a 15. století

Během 14. a 15. století převažovala v Ivančicích řemeslná a zemědělská výroba, oděvnictví. O hospodářský rozvoj města se samozřejmě zasloužilo vinařství, obchod a hrnčířství. Vinice kolem Ivančic se řadí k nejstarším na Moravě. Ve městě dále žili řezníci, pekaři, vinaři a kopáči vinohradů, soukeníci, rybáři, hrnčíři, ševci, kováři, koželuzi, povozníci apod. Tito řemeslníci a obchodníci se ve sledovaném období ve městech sdružovali do takzvaných společných cechů. I v ivančické pamětní knize se nám k roku 1481 objevují cech soukenický, cech kopáčský a cech vdovský, k roku 1483 cech ševcovský. Ve městě se pravidelně konaly výroční trhy, nejprve na svátek Všech svatých (v listině z roku 1360) – později na den sv. Vavřince (10. srpna), od 15. století také na sv. Urbana (28. května), v listině z roku 1509 byl přidán třetí výroční trh na neděli před svatým Mikulášem (6. prosince), od roku 1540 pak další výroční trh na neděli před sv. Václavem (28. září). Domy byly až do poloviny 15. století převážně dřevěnohliněné, kromě významných staveb jako kostel a hradby, které byly již kamenné. Počet obyvatel se zhruba pokusil odhadnout v kapitole knihy k dějinám Ivančic Doležel Jiří na cca 100–150 domů v hradbách, cca 400–900 obyvatel.¹⁾

Osídlení a zástavba, místní názvy ulic, viničních tratí

Během 13. a 14. století došlo k stabilizaci osídlení. Kolem města protékají řeky Jihlava, Oslava a Rokytná. Ivančice byly ve středověku obehnány hradbami, do města se dalo vstoupit několika branami: Horní (Oslavanskou), Dolní (Kounickou), Židovskou branou na severu a od roku 1572 na jihu města Novou branou. Brána Židovská byla v roce 1690 zazděna a došlo k prolomení tzv. židovské branky. Horní brána byla zbourána v roce 1829 a Dolní v roce 1861. V roce 1572 byla postavena Nová brána, která vedla do Rybářské ulice, tato brána byla zbořena v roce 1856. U Dolní brány se nacházel tzv. Dobytčí trh, nyní Žerotínovo náměstí a Drůbeží trh, Dolní rynk. V 16. století se v Ivančicích dle Augustina Kratochvíla nacházela čtyři předměstí: na Husích loukách (na Konvíze), na Kozlově pod Černým kopcem, Oslavanské předměstí a Kounické. Nejstarší zástavba byla lokalizována do místa kolem Žerotínova náměstí (dříve Dobytčí trh) a ulice Josefa Vávry (dříve Židovská).²⁾ V Ivančicích žili také židé, ve městě se nacházela ulice tehdy zvaná Židovská.

Na Velkém rynku, dnešní Palacké náměstí byl postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie, o němž existuje první zmínka již ze 13. století, v roce 1304 byl kostel vypálen, tehdy město Ivančice přepadli Kumáni (asijské kočovné kmeny). Stavba kostela byla prováděna hlavně během 14. a 15. století. Kolem farního kostela se dříve nacházel i hřbitov, ten později přestal dostačovat a kolem roku 1560 byl vybudován nový hřbitov s kaplí sv. Trojice. Někdy po roce 1480 byla postavena nová kaple, na financování této kaple se hojně podíleli ivančičtí měšťané. V zápise učiněném v pamětní knize k roku 1480 se uvádí, že měšťan Jan odkázal k nové kapli svatého Jakuba, která se má postavit, dvě kopy grošů, záznam č. 499, folio 98v. Na malbu obrazu svatého Kryštofa ke kostelu v Ivančicích a také ke kapli svatého Jakuba odkázal v testamentu Řehoř Burda v roce 1484, záznam č. 94. Na klenbu a na misál ke kapli svatého Jakuba přispěl Mudrák v testamentu z roku 1482, záznam č. 309.

Na rohu mezi dnešním Palackým náměstím a náměstím Komenského stával pranýř a patrně i původní rychta. Mimo hradby se rozléhalo několik dvorů, které patřily drobné šlechtě, v 15. století to byl například v pamětní knize zmiňovaný Bohunkovský dvůr. V roce 1509 měl Nykl stolař domek na předměstí na rohu vedle dvora Bohunkovského. Na Kounickém předměstí se nacházel dvůr moravských markrabat, kolem kterého sídlili rybáři v Rybářské ulici.³⁾ V Ivančicích stával i zeměpanský hrad, o kterém existují torzovitě zmínky od roku 1308 až k roku 1453, jehož umístění není prozatím definitivně upřesněno. Původní návrhy ohledně umístění hradu do míst renesančního paláce pánů z Lipé nebyly potvrzeny. Pravděpodobnější variantou se zdá lokace u severozápadního rohu dnešního Palackého náměstí směrem k nádvoří domů v místě bývalého farního dvora.⁴⁾

Ivančice disponovaly již od 14. století školou při zdejší faře, později v polovině 15. století je také prokázáno fungování městské školy. Existence zdejšího špitálu je doložena v pamětní knize města již kolem poloviny 15. století, v roce 1446 byl zapsán záznam o penězích, které náležely špitálu, zápis č. 5. Špitál měl stávat na místě dnešního ivančického autobusového nádraží. K roku 1454 je jmenován špitálník (magister hospitalis), záznam č. 549.

Z viničních tratí jsou v knize nejčastěji zmiňovány Staré a Nové hory, název Newenperch je zachycen již k roku 1365 v Brněnské knize počtů. Dále jsou často zmiňovány viniční tratě Syslice, Šankvičáry, Levík, Rovně, Špitálky, Kandlar, Huhnsberg (Kuří hory, později Kozí hory). Co se týče městských mlýnů, tak nejstarší stávaly mimo městské hradby, později byl do hradeb vestavěn mlýn nový, zmínka o něm pochází z roku 1467. Nejstarším byl patrně mlýn na Rovni, od roku 1627 se nazýval Malovaný. Od roku 1586 byly také v pramenech zaznamenány Panský mlýn za Kounickou ulicí a Stříbský (dříve Štěpnický).

Dřívější názvy ulic:

Josefa Vávry – Židovská

Komenského náměstí – Rynkovní ulice

Palackého náměstí – Velký rynk, Velké náměstí

Žerotínovo náměstí – Dobytčí trh, Malé náměstí