MÍRY TEKUTIN

1 dreilink (německá míra) = 24 věder (eimer) = 13,6 hl

1 vědro = přes 50 litrů, později přesně 56,5 litrů

PLATIDLA

V 15. a počátkem 16. století se platilo převážně v českých groších nebo ve zlatých uherských či groších míšeňských. V Čechách převažovalo počítání na hřivny, groše se počítaly na kopy. Pražský groš (denarius grossus pragensis) zavedl jako českou minci v roce 1300 král Václav II. namísto dřívějších denárů a brakteátů. Hmotnost mince byla cca 3,5 g. Pražský groš se nejprve razil z čistého stříbra, poté byla přidávána měď. V době husitských válek byla ražba pražského groše přerušena, ale zůstal jako početní jednotka. V roce 1469 byla ražba znovu obnovena za měnové reformy krále Jiřího z Poděbrad a začal se razit nový groš na způsob grošů míšeňských. Byl stanoven pevný poměr, 2 míšeňské groše se rovnaly 1 pražskému. Ražba groše byla ukončena k roku 1547 za Ferdinanda I. a byla nahrazena stříbrnými tolary (1 tolar = 30 grošů).

Z pražské hřivny se razilo 64 grošů, jako početní jednotka se ujala kopa grošů (= 60 grošů).

1 kopa grošů českých = 60 grošů = 2 kopy grošů míšeňských (1 groš = 7 denárů)

1 bílý groš = 14 starých halířů = 7 nových halířů (halíře za krále Jiřího z Poděbrad, Hallenses, ražené v městě Halle)

Platební síla zahraničních mincí byla stanovena obsahem stříbra.

1 kopa (něm. Schock) původně označovala množství pražských grošů, které bylo možné razit z 1 hřivny stříbra.

1 hřivna, marka byla váhová jednotka (cca čtvrt kilogramu), kterou se vážily drahé kovy.

Více viz Česká metrologická soustava před počátkem 16. století (podle V. Hájka z Libočan, Kronika česká, 1541), Vademecum pomocných věd historických, tabulka II na straně 144.