Léta Páně 1492 v pondělí na svátek svatého Matěje se stala řádná a dobrovolná smlouva skrze pana Markvarta, hejtmana na Krumlově, a pana Bohuňka z Mysločovic před opatrnou radou, purkmistr ty časy Jan Stříbrný mladý, s ním sedící Štefan bednář, Matyáš Gerenšen, Jan Kvítek, Michal Šedal a před starou radou Martinem starým Kožíškem, ty časy též rychtářem, Matesem Kocniklem, Petrem Frešlem, Řehořem z Mohelna a Janem Vacháčkem. A to se stalo z vůle a s povolením urozeného pána Viléma z Pernštejna, nejvyššího hofmistra Českého království.

Co se týče Jana, zetě Pibrleho, a Anny, manželky jeho, která byla dcerou zemřelého pana Pibrle starého o ten statek, který jim Janovi a Anně, manželce své i synu svému Janovi Chromému patřil, bylo dohodnuto takto. Jan Chromý, syn nebožtíka starého Pibrle, svého švagra Jana ani jeho dědice nemá více o to napomínat. Oni můžu prodávat nebo poručit svůj statek, který mají, komu budou chtít, a je v tom nemá více vinit. To svrchupsaný Jan Chromý slibuje dodržet a při tom zůstat. A pokud by to některá strana nedodržela a bylo to dosvědčeno, jak je obyčejem v zemi, má propadnout Jeho Milosti bez milosti.

Annorum Domini etc. Lxxxxijo dominica secunda post festum s. Mathie appostoli Dei Stala se gest rzadna a dobrowolna smluwa skrse pana Markwarta,¹⁾ haytmana ty czassij na Crumlowie a pana Bohunka s Misloczowicz przed wzacnu a oppatrnu radu, purgmistr ty czassij Jan Strzibrny mladij, z nym sedietie Ssteffan bednarz, Matiass Gerenschen, Ian Kwitek, Michal Ssedal, y staru raddu Mathes²⁾ Martin stary Kozyssek, ty czassii tehoz richtarzem, Mathes Kocznikel, Petr Ffressl, Rzehorz z Mohilna, Ian Wachacek, a to z wuolii a powolenim vrozeneho pana pana Wylema s Pernssteina, naywyssij hoffmistr kralowsstwi Czeskeho etc.

Czos se tknie Iana, Pibrloweho zeecze a Anni, mansselky geho, kteraz byla czera pana Pibrle stareho dobre pamieti o ten statek, kteryz gym prwnij psanemv Ianowi a Annie, manssalcze swe, y synu swemv Ianowi Khromemv przisustawil w tu wiecz, aby Ian Chromy, syn nebocziczka stareho Pibrle Iana, schwagra sweho a any erby gegih, any potomkuw, komucz by ony czo dalij, prodalij nebo poruczilij statek swueg, kteryz ninij magy nebo mity budu, mnoho neboly malo, z toho wicze nenapominal any wiecznie y wiekoma³⁾ se na to tal any gie w nieczem wicz newinyl. To swrchupsany Ian Chromij slybugie tak zdrssieti a na tom dylu swem przestati pod swu dobru wieru a dussij⁴⁾ […?] ztraczenu, a giestly zie by ktera strana tu smluwu tak nezdrssiela a lechcze sobie wassiti zchtiela, a to oswieczeno bylo, tak yakoz obiczeg w zemy teto gest, aby panv Geho Milosti bez milosti XXXIIti s. propadl, dominica vt supra.